Vernisáž výstavy "TVAR"

Společná výstava malby a grafky.

Autoři:

Jana Ullrichová (malba)

Martin J. Vala (grafika)

Techniky: malba a grafika

14. 8.–17. 9. 2010

Galerie Fara veFryčovicch.

^{(Fara se nachází v těsné blízkosti kostela ve Fryčovicích)}

Pozvánka na výstavu ZDE

Otevřeno:

Pondělí: zavřeno

úterý – pátek: 15:00–18:00 h

sobota – neděle: 9:00–12:00, 15:00–18:00 h

ÚVODNÍ SLOVO

PhDr. Alena Podzemná

Vážení přátelé!

Na výstavě, kterou dnes otevíráme se sešla díla dvou rodinně spřízněných lidí – malířky Jany Ullrichové a grafika Martina Valy. Jsou si navzájem tetičkou a synovcem a řekla bych, že ona genetická výbava a blízkost vyvěrá i z jejich výtvarného projevu.

Nedá se ovšem říct, že je to prvoplánová podobnost forem a struktur jejich obrazů, i když i ta zde existuje. Múzický souzvuk tkví v něčem daleko hlubším a bazálnějším a historicky starším – v jejich jimi samými objevené a stále živené, provokované a pěstované imaginaci, v jejich tvořivé a výrazně projevované obraznosti.

V práci Jany Ullrichové zaznamenáváme nejsilněji neodbytnou touhu hledačství, které se jí stává posedlostí, fascinujícím uhranutím a zvláštním druhem vratké, současně však svobodné existence, která je radostná a jistá z pocitu zrodu čehosi nového. Právě ta vynalézavá jinakost vydatně posilovaná promýšlením a hravostí je hlavním tributem práce malířky.

Na počátku stojí krajina jejího rodiště – valašského Solance pod Soláněm plná pradivoké krásy i baladické jímavosti a její vlastní početná rodina, propojená předivem spletitých vztahů plnokrevné sounáležitosti. Touha po uchopení a zaznamenání těchto životodárných pramenů našla v osobě Jany Ullrichové vděčného a pokorného prostředníka. I její nejnovější práce je sycena těmito vodami i když je sama v sobě více zacílena na obsah zobrazovaného jevového a fantazijního světa. Důrazně se uplatňuje tektonická struktura pole obrazů, v němž dominuje svěží kolorit a hybné expresivní tahy štětce někdy podřízené, jindy akcentované v základní geometrizované pravoúhlé textuře podkladu.

V uplatňování tvarových archetypů a rotační barevné modelace nachází autorka odezvu existenciálních úvah. Výraz monumentálních kompozic je soustředěn do mohutného souhrnného gesta, ve kterém kompaktní malba s přispěním drippingu, reliéfních struktur a vrypů do podkladových vrstev opouští reálnou podobu věcí a stylizuje se do zhutnělé zkratky. Již dříve vznikly cykly – Tanec koní, Růže, Krystalická krajina, Dialog tvarů, na které navázaly ty současné, často až expandující mimo obrazový prostor svými útesy a vesmírnými explozemi, či naopak soustředěné do vzácných, magicky světélkujících krajin a relikviářových „Schránek“. Obrazový prostor, prolamovaný kruhovými segmenty a protkávaný zlatavým zářením dává tušit záměr malířky, která i za nás hledá a ustavuje řád a harmonii v nepřehledném kolotání světa.

Koloristickou brilantností a překvapujícím dialogem tvarů se vyznačuje grafika Martina Valy. Prostřednictvím počítače se pokouší vizualizovat prostor, který existuje jen jako elektromagnetické vlnění závislé na matematice. Grafické počítačové vybavení mu umožňuje aby vytvářel obrazy sestávající z přímek, základních tvarů a křivek, jejichž tečny lze upravovat. Novou oblast počítačové grafiky otevřela teorie chaosu, jejíž součástí je fraktálová geometrie. Dokázala, že obměňováním proměnných v jednoduchých rovnicích lze vytvořit složité a nepředvídatelné vzory a tvary.

Je pozoruhodné, v jakém až malířsky vrstevnatém prostředí se odehrává kresebný děj jeho grafik, které nás v jakémsi až fyzicky hmatatelném vířivém pohybu někdy drobnějších, jindy větších segmentů unášejí v průhledech do jiných fascinujících světů, tolik jiných a přece tak surreálně srozumitelných. Martin Vala vyznává spojenectví umění a techniky a věří v to, že technika oživuje umění a umění musí humanizovat techniku i v onom oboru grafického designu jemuž se věnuje. Jeho lidská ctižádost totiž dávno uhádla, jak velmi je naše lidská společnost odkázána na umění, které jí s odstupem klade existenciální otázky, a může tak na nás působit smysluplně a ozdravně posilujícně.

Srpen 2010 | PhDr. Alena Podzemná